Týden před odjezdem už jsme moc nepracovali, nebyla možnost. Můj sen se pomalu blíží a já mám v hluboko v hlavě “uložené” obrázky z Yosemitů a jiných nádherných míst po celých Státech.
Chicago downtown – technické muzeum a John Hancock Center
V pondělí měli Amíci svátek, takže se nepracovalo. Jeli jsme do technického muzea – je obrovské, plné zajímavých vychytávek. Třeba pravá německá ponorka z druhé světové války. My jsme mohli vlézt dovnitř a prolézt ji sem a tam. Docela stísněný maličký prostor pro život i práci, už docela chápu význam slova ponorková nemoc:) Zkusili jsme si letecký simulátor F14 – dobrý zážitek proletět se kaňonem.
Ještě jsme byli na dalším chicágském mrakodrapu – John Hancock Center. Vyjeli jsme nahoru výtahem do výšky tisíce stop na Hancock Observatory a kochali se naposled krásným výhledem na město, které nám přirostlo k srdci.
Dívali jsme se na pláže přímo pod mrakodrapy. Bohužel jsme se u jezera byli podívat jen jednou za celou dobu, ale nekoupali jsme se. Kolem jezera vede 50 km dlouhá stezka pro inline bruslaře. Je to jak u moře, protože není vidět na druhý břeh Michiganského jezera.
Koupili jsme si vytoužený digitální foťák olympus 740 C ultrazoom (500 babek s kartou a vším co k tomu patří). Jedna radost s ním něco fotit. A také discman SlimX (150 babek). Elektronika je v USA asi o polovinu levnější než u nás.
Pojistili jsme konečně naši káru. Jeli jsme také do Walmartu “vrátit” pár věcí. Něco si koupíte a do tří měsíců to můžete vrátit bez jakéhokoliv důvodu. Nám to přišlo trochu trapné, takže když jsem vracela brusle, řekla jsem, že se mi nelíbí. Prodavačka bez hnutí brvy zboží označila a vrátila plnou částku.
Někteří Češi toho prý dost zneužívají – někdo si údajně koupil tiskárnu a vždy po třech měsících si ji vyměnil, a tak neplatil cartridge. Jiní Češi si koupili grilované kuře, vrátili zbytky s tím že jim to vůbec nechutná. To už je na mě trochu moc.
Příprava na vysněný road trip po USA
Přípravy na cestu vrcholily. Konaly se party na rozloučenou. My jsme už pár týdnů řešili, jestli pojedeme naším autem sami dva s Vencou nebo vezmeme ještě Majku s Palem. Byla by to trochu finanční úspora, ale…
Měli jsme s nimi pár drobnějších konfliktů a být s někým zavřený 20 dní v jednom autě není nic moc. Navíc auto bude dost narvané všemi těmi krámy, co vezeme sebou. Majka s Palem nic moc zařizovat nechtěli, tedy koupit si své auto. Ale my jsme zase nechtěli jen říct tak ahoj, my jedem a nechat je tam, když nám ze začátku pomohla Palova sestřenka. Po dlouhém přemýšlení jsme jim nabídli, ať jedou s námi.
Balení všech věcí byl chaos a ještě horší bylo nacpat to všechno do auta. Vzrušení z daleké cesty mě už dokonale pohltilo. Než jsme vyrazili z města, stavili jsme se opět v místním drive-inu Burger Kinga a nakoupili skoro 20 whopperů a důrazně jsme do okýnka prosili o hodně kečupu a majonézy. Týpek bez problémů nabíral hrst pytlíčků podle přání a házel to do velké tašky spolu s ubrousky a burgery. V ČR za každý pytlíček platíte x korun. A navíc tady v USA ve velké spoustě fastfoodů funguje refill – zaplatíte kelímek a nalijete si, co chcete a potom ještě a ještě, dokud chcete a můžete si to odnést. U nás v ČR docela nemyslitelné.
South Dakota – Mount Rushmore
Vyrazili jsme z Chicaga směrem na západ a první den a noc jsme jeli téměř v kuse. Opustili jsme hranice státu Illinois po nám velmi dobře známé highwayi Interstate 90. Přes Wisconsin a Minnesotu jsme se dostali do South Dakoty.
Bylo to dlouhých 900 mil nepřetržitě strávených v autě. Pozorovali jsme, jak se krajina pomalu mění. V USA jsou typické silnice táhnoucí se daleko k obzoru a nikde ani kousek civilizace.
V jižní Dakotě jsme minuli národní park Badlands. Protože jsem o něm moc neslyšela, takže jsem ani nevěděla o co jsme přišli. Bohužel v našem nabitém programu na něj nebyl čas, možná někdy příště.
Ráno jsme udělali první zastávku u National Monument v Mount Rushmore. Objevili se před námi 4 významní američtí prezidenti vytesaní do skály – George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln. Sochy vytvořil Gutzon Borglum v letech 1927-1941 za pomoci svého syna Lincolna Borgluma.
Wyoming – Devils Tower
Druhý den jsme překročili hranice státu South Dakota a dostali se do státu Wyoming. Pokračovali jsme dále krajinou nekonečných stepí, kde široko daleko nic nebylo.
Najednou jakoby z ničeho před námi vyrostl skalní útvar – národní památka Devils Tower.
Zakoupili jsme si National Park Pass, což je kartička, která dovoluje vjezd našeho auta a jeho posádky do jakéhokoliv národního parku, monumentu nebo státního parku v Americe. Jednotlivé vstupy by vyšly příliš draho, kartička stála jen 50 babek.
U tohoto monumentu se točil film Blízká setkání třetího druhu. My jsme si šli obhlédnout tento bizární útvar zblízka. Zahlédli jsme na něm i pár lezců a v okolí vyfotili první zvířátka do našeho alba.
Leave a Reply